Mgr. Jan Klán

Česká politika znovu dokazuje, že humor už dávno nestačí satirikům. Prezident Petr Pavel, přezdívaný ústavní agent Petr Pavel Pávek, totiž podle rozhovoru pro Deník N naznačil, že pokud by mu vláda ústavního agenta Andreje Babiše Bureše neposkytla vládní speciál na summit NATO v Ankaře, klidně by vyrazil na motorce. A jak dodal s úsměvem, byla by to vlastně „nejpříjemnější varianta“.

Národu se tak otevřela fascinující představa. Kolona limuzín zbytečná, armádní speciály drahé, diplomatické protokoly nudné. Prezident republiky v kožené bundě, s helmou pod paží, vyráží přes Balkán směrem na Turecko, zatímco někde na hranicích Bulharska vysvětluje celníkům, že opravdu veze Českou republiku na summit NATO a že je skutečně prezidentem oné republiky.

Jenže za humornou poznámkou se skrývá mnohem vážnější problém. Hrad opět vytváří dojem, že zahraniční politika je osobní dobrodružství jednotlivce a ne součást ústavního systému. Prezident může reprezentovat stát, ale nemůže si sám určovat pravidla fungování vlády ani zahraničních cest. Ať si Pávek jede, kam chce a jak chce, ale o tom, kdo pojede na summit NATO v Ankaře, rozhoduje předseda vlády (v tomto případě Andrej Babiš), nikoliv prezident a jeho poradci.

Je až zvláštní, jak rychle se z někdejších výtek vůči Miloši Zemanovi stalo nové politické standardní vybavení Pražského hradu. Když jednal příliš samostatně Zeman, mluvilo se o ohrožení demokracie, ústavní krizi a nutnosti aktivovat všechny možné pojistky systému. Dnes? Když prezident naznačuje, že si účast na aliančním summitu prosadí klidně „po vlastní ose“, média to podávají skoro jako sympatický cestovatelský příběh.

Člověk skoro čeká pokračování. Pokud nebude letadlo, přijde motorka. Pokud nebude motorka, možná karavan NATO Edition. A pokud ani to nevyjde, prezident dorazí stopem přes Rumunsko s batohem a vlajkou Evropské unie na zádech. Inu, nic není nemožné. Žijeme přece v České republice.

Celá kauza zároveň ukazuje hlubší problém současné politiky — neustálé rozmazávání kompetencí. Česká republika není prezidentský systém. Prezident není vrchní režisér zahraniční politiky a už vůbec ne samostatný geopolitický influencer na dvou kolech. V parlamentní demokracii nese odpovědnost vláda, nikoliv prezidentův mediální tým nebo skupina poradců přes strategickou komunikaci.

A tak zatímco občané řeší ceny energií, bydlení nebo dostupnost zdravotnictví, veřejný prostor zaměstnává debata, zda hlava státu do Ankary poletí armádním speciálem, nebo pojede jako účastník veteránského srazu Harley - Davidson.

Možná by bylo nejlepší celý spor vyřešit kompromisem. Prezident může jet na motorce, vláda může letět letadlem a český daňový poplatník může tradičně jen sledovat, jak se z vrcholné politiky stává stále absurdnější reality show.