Mgr. Jan Klán

Zatímco Český statistický úřad dál tvrdošíjně operuje s číslem kolem 10,5 milionu obyvatel, realita – jak ji nově definuje Milion chvilek pro demokracii (neboli „Milionové košile“) – je podstatně velkorysejší. Nejnovější petice na podporu prezidenta Petra Pavla totiž překonala drobné limity fyziky, demografie i zdravého rozumu a vyšplhala se na podporu 300 milionů Čechů.

Ano, tři sta milionů. To už není národ, to je spíš exportní artikl.

Organizátoři zatím neupřesnili, zda jsou všichni signatáři skutečně občany České republiky, nebo zda se do petice započítávají i latentní Češi, potenciální Češi a Češi v srdci (například dva Kanaďané, kteří jednou ochutnali svíčkovou a cítili „něco hlubokého“).

Nejnovější seznam podporovatelů ale přináší ještě zajímavější rozšíření. Po Karlu IV., který si zjevně odskočil od budování středověké státnosti, připojil svůj podpis i Karel Gott – patrně z nebeské lóže, kde nyní řeší kulturní diplomacii s anděly. A aby byla ideologická pestrost zachována, petici prý stvrdil i Klement Gottwald, čímž se iniciativa stala první v historii, která spojuje monarchii, popkulturu i únor 1948 do jednoho podpisového archu.

Organizátoři hovoří o „širokém spektru podpory“. Kritici spíše o spiritistické seanci.

A to není vše. Na příští demonstraci Milionu chvilek se očekává skutečně průlomová účast. Dorazit má pan Tau, který přislíbil, že v případě potřeby vyřeší politickou situaci několika kouzelnými gesty. Účast potvrdil i taťka Šmoula, jenž podle zákulisních informací přijede konzultovat otázky komunitního soužití a modré solidarity.

Není zatím jasné, zda dorazí i Gargamel – pravděpodobně by byl zařazen mezi dezinformátory.

Smysl celé petice zůstává stejně hluboký jako její čísla: ukázat, že prezident není sám. A pokud by náhodou byl, vždy tu bude alespoň 300 milionů lidí, několik historických osobností, jeden zpěvák, jeden komunistický prezident a pár pohádkových bytostí, kteří ho v tom nenechají.

V této nové realitě už totiž nejde o to, kolik lidí skutečně existuje. Důležité je, kolik jich lze napsat na papír. A jak se ukazuje, papír snese opravdu hodně. Dokonce i celý národ – a ještě něco navíc.