Mgr. Jan Klán

V posledních letech se opakovaně objevují výzkumy, zejména v USA a Evropě, které ukazují rostoucí otevřenost mladé generace vůči alternativám ke kapitalismu. Lidé narození po roce 2000 častěji zpochybňují současné ekonomické uspořádání a hledají modely, které by lépe odpovídaly jejich zkušenosti se světem poznamenaným krizemi – finanční, pandemickou, sociální, vojenskou, klimatickou i globální politickou.

Tento posun není náhodný. Generace vyrůstající po roce 2020 vstupuje do dospělosti v prostředí rostoucích nerovností, nejistoty práce, drahého bydlení, vojenských konfliktů a zrychlující se klimatické změny. Kapitalismus, který byl dlouho prezentován jako jediný možný systém, přestává být vnímán jako samozřejmost a začíná být považován za příčinu závažných problémů. Objevuje se prostor pro nové interpretace socialismu i komunismu – nikoli jako návrat k minulosti, ale jako hledání budoucnosti.

Zároveň je však manipulovaná historická zkušenost selektivně stále tlačena hlavními médii do veřejného diskurzu prostřednictvím zájmů soukromých mediálních vlastníků a s nimi spojených veřejných médií. V českém a středoevropském kontextu je tak přítomna určitá zkreslená verze paměti například 50. let 20. století zásadní součástí veřejné debaty. Tyto záležitosti však nelze ignorovat, neboť za pravicovými manipulacemi je určitá část pravdivá a bolestná. Ukazují, jak snadno se může emancipační projekt zvrhnout v autoritářství, pokud chybí demokratické instituce a kontrola moci. Dějiny znají smutné příběhy pravicové i levicové.

Právě proto se dnes otázka socialismu nevrací ve své původní podobě. Moderní diskuse se posouvá: místo kompletně centralizovaného státního řízení ekonomiky se objevují koncepty demokratizace vlastnictví, participace a decentralizace. Inspirace u Karla Marxe zůstává relevantní v analýze kapitalismu, zatímco návrhy řešení se aktualizují, a to ve vztahu k novým podmínkám, které proměnil globální kapitalismus.

Vícedimenzionální krize kapitalismu po roce 2008

Kapitalismus 21. století, který se usídlil v EU a USA, čelí několika strukturálním problémům, které se po roce krizi 2008 a po pandemii COVID – 19 ještě prohloubily:

Prekarizace práce – globální vykořisťování pracujících v rozvojových zemích je doprovázeno nejistými formy zaměstnání v EU a USA (gig economy a tlak na flexibilitu, různé formy dohod o provedení práce), a s tím spojená rostoucí koncentrace bohatství – držení majetku a ekonomické moci v rukou úzké elity, zejména v digitální ekonomice – například platformy typu Google a nástup AI firem

Technologická koncentrace moci – digitální platformy a AI posilují monopolní struktury – a revitalizace vojenskoprůmyslového komplexu – jak je v dějinách obvyklé, velkokapitál chce ekonomické krize řešit navyšováním vojenských výdajů a válečnou destrukcí, aby mohl po válce opět stavět, ovšem vše za životy a účet běžných pracujících

Dluhová ekonomika – v důsledku uvedených faktorů domácnosti i mnohé státy fungují v režimu stále většího permanentního zadlužení

Klimatická krize – znečišťování životního prostředí naráží na limity, které ale zároveň vedení EU a s ním spřízněné národní strany zneužívají pro zavádění nesmyslných byrokratických opatření, která omezují národní ekonomiky a životní úroveň občanů 

Tyto faktory vytvářejí prostředí, ve kterém roste pocit nespravedlnosti a ztráty kontroly nad vlastním životem. Mladí lidé proto nehledají jen „lepší kapitalismus“, ale často systémovou alternativu: od nových typů sociálního státu až po různé modely socialismu.

Nová pojetí socialismu

Současné úvahy o socialismu se liší od klasických modelů 19. a 20. století. Nejde o vzpomínky a návrat ke starému sovětskému modelu, který byl odpovědí na tehdejší problémy v daných zemích, zatímco dnes potřebujeme řešit úplně jiné problémy v dnešních globálních konfliktech. Také Marx měl odvahu řešit problémy své doby a nespoléhal se na předchozí historická řešení, jež už tehdy nestačila.

Dnes nejde o neustálou eurocentrickou či západocentrickou sebezahleděnost, ale o hledání nových forem organizace společnosti, které se inspirují také v uspořádání v řadě zemí globálního Jihu v posledních dekádách. Inspirace v zemích Latinské Ameriky a Asii, kde probíhají v našem století různé ekonomické a sociální experimenty, je neopominutelná.

Na různých místech planety řeší podobné problémy jako my dříve, ale v nových formách: veřejné vlastnictví klíčových sektorů – energie, infrastruktura, data; družstevní a komunitní vlastnictví – decentralizované formy občanské vlastnické kontroly nad ekonomikou; ekonomická demokracie – participativní zapojení zaměstnanců do řízení firem; sdílená ekonomika bez monopolů – alternativa k platformnímu kapitalismu. Jde o to, jak vedle soukromých firem zavádět stále více veřejného podílu v ekonomice s participací občanů. To by mohl být dobrý první krok. Technologie zde přitom hrají ambivalentní roli. Na jedné straně umožňují bezprecedentní koncentraci moci, na druhé straně otevírají prostor pro nové formy koordinace bez centrální autority.

Napětí a výzvy do 2030 a kam dál?

Jakýkoli pokus o transformaci společnosti bude narážet na rozpory, které nebude možné zcela odstranit, ale bude možné je omezit: efektivita vs. participace, globalizace vs. národní politika, hierarchie vs. rovnost; technologie vs. kontrola moci. Navíc globalizovaný kapitál omezuje možnosti jednotlivých států provádět radikální změny. Bez regionální a globální mezinárodní spolupráce – například v oblasti zdanění, regulace korporací a samozřejmé stálé komunikace a koordinace – zůstávají mnohé reformy fakticky nerealizovatelné, pomineme-li krátkodobé pokusy bez delší udržitelnosti.

Socialismus v 21. století není hotový projekt, ale otevřený horizont. Není návratem k minulosti, ale reakcí na krize současnosti. Jeho síla nebude spočívat v jednom modelu, ale ve schopnosti nabídnout řešení různými modely socialismu na různých místech světa, které se budou vzájemně inspirovat a učit se od sebe: jak nastartovat ekonomiku, jak zvýšit životní úroveň občanů, jak zabránit válce, jak být mezinárodně solidární, jak zvládnout klimatickou transformaci apod.

Pokud tyto otázky zůstanou nezodpovězené, bude se poptávka po alternativách ke kapitalismu dále zvyšovat. A právě v tomto prostoru se v EU a USA znovu otevírá debata o socialismu – nikoli jako o návratu, ale jako o možných budoucích cestách, jak uspořádat společnost bez válek, efektivněji, s vyšší životní úrovní pro všechny a udržitelněji.